Průzkum Češi a porno: Epidemie závislostí se nekoná, porno ale přispívá k objektifikaci

Sexuální závislosti a škodlivost pornografie jsou v médiích i veřejných debatách oblíbené téma. Velmi rádo se o nich píše s nádechem senzace a existují silné tendence problém nadhodnocovat ve snaze nasadit pornu nálepku nebezpečného společenského zla. Můžeme za tím vidět morální posuzování i marketing, pokud se ale podíváme na to, co říkají vědecky podložené průzkumy, dostaneme úplně jiný obraz. Máme na to čerstvá česká data – rozsáhlý reprezentativní výzkum Masarykovy univerzity v Brně s názvem Digitální návykové chování dospělých v Česku. Ten na vzorku téměř 4500 dospělých Čechů a Češek ukázal, že v žádné epidemii závislosti na pornografii nežijeme.

Kolik je v Česku lidí v riziku ?

Když výzkumníci měřili akutní riziko, tedy podíl lidí, kteří v daný moment pociťovali významné potíže se zvládáním sledování pornografie, dospěli k číslu 0,6 % populace, což odpovídá přibližně 36 600 dospělým Čechům. Ještě zásadnější je však pohled na dlouhodobou přítomnost symptomů. Aby bylo možné hovořit o skutečné diagnóze, kterou Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-11 označuje jako Kompulzivní poruchu sexuálního chování, tedy nejde o "závislost", musí mít tyto příznaky:

Dlouhodobý a hluboký problém vykazuje v České republice pouze 0,2 % populace, tedy přibližně 12 200 lidí. Ukazuje se tak, že skutečně vážné poruchy vyžadující odbornou pomoc adiktologie či psychoterapie jsou v Česku spíše vzácné.

Může rizikové sledování pornografie vymizet bez odborné pomoci?

Čerstvá data o konzumaci pornografie nám přinášejí několik velmi zajímavých zjištění. Prvním z nich je fakt, že rizikové chování bývá u většiny lidí pouze dočasnou epizodou. Pokud už u někoho v určitém životním období nastanou potíže se zvládáním sledování pornografie, ve většině případů do 12 měsíců samy vymizí. Při opakovaném měření po roce se ukázalo, že ze skupiny osob, které byly v první vlně označené jako rizikové, zůstala v riziku pouze jedna třetina. Nadpoloviční většina z nich již symptomy nevykazovala.

Z toho plyne, že lidé dokážou problém poměrně často zvládnout i bez přímého zásahu adiktologické péče. Nadměrné sledování pornografie totiž často slouží jako dočasná zvládací strategie pro překonání náročného životního období, stresu či osobních krizí a jakmile tyto vnější tlaky pominou, spotřeba porna se sama přirozeně vrátí do normálu. Lidé navíc dokážou na negativní dopady sami reagovat, reflektují zpětnou vazbu od partnerů a své návyky usměrní.

Jaký má pornografie dopad na vnímání těl a sexuální objektifikaci?

Druhým klíčovým zjištěním výzkumu je prokazatelný dopad sledování pornografie na to, jak vnímáme druhé lidi a jejich těla. Data potvrdila jasnou souvislost mezi konzumací explicitního obsahu a takzvanou sexuální objektifikací.

Co je sexuální objektifikace? Tendence vnímat ostatní lidi primárně skrze jejich sexuální přitažlivost a zaměřovat pozornost na jednotlivé tělesné partie namísto vnímání člověka jako komplexní osobnosti.

Sexuální objektifikace souvisí s řadou negativních důsledků: s problémy v partnerských vztazích, stereotypním vnímáním druhých či se sexuálním obtěžováním. Projevuje se mj. zvýšenou pozorností vůči fyzickému vzhledu druhých, hodnotícími pohledy či soustředěním na jednotlivé části těla místo vnímání člověka jako osobnosti.

U mužů i žen platí, že s vyšší frekvencí sledování pornografie roste i jejich sklon k objektifikaci druhých. Mezi muži, kteří sledovali pornografii každý den, vykazovala nadpoloviční většina (54,9 %) vysokou míru sexuální objektifikace, zatímco u občasných uživatelů byla tato čísla výrazně nižší.

Jak často si v Česku pustíme porno?

Kromě těchto hlavních bodů přinesl výzkum detailní pohled na to, jak vlastně vypadá běžná spotřeba pornografie v Česku.

Alespoň několikrát do roka si pornografii pustí 57 % dospělých Čechů. Mezi muži a ženami však panuje obrovská propast. Zatímco téměř dvě třetiny českých žen (64,2 %) pornografii nesledují vůbec, u mužů se jí vyhýbá jen pětina (20,2 %). Každodenních uživatelů je v celkové populaci jen 3,2 %, přičemž mezi nimi najdeme patnáctkrát více mužů než žen. Výrazný vliv má také věk – do 30 let nesleduje porno jen třetina lidí, zatímco po padesátce se mu vyhýbá nadpoloviční většina populace.

Výzkumníci vyvrátili i mýtus o tom, že lidé u porna tráví hodiny. Pro naprostou většinu populace jde o velmi krátkou a časově ohraničenou záležitost, která slouží jako rychlý prostředek k dosažení sexuálního vzrušení a uvolnění. Polovina mužů zvládne jedno sezení do 20 minut a více než tři čtvrtiny do půl hodiny. U žen převažuje sledování do 15 minut.

Dvě hodiny u porna? Znáte edging?

Více než hodinu v kuse věnuje pornografii jen necelých 10 % mužů a 6,5 % žen. Dlouhé maratony přesahující 2 hodiny v kuse jsou záležitostí pouhých 4,6 % uživatelů. V takových případech nemusí jít o běžné uvolnění, ale o specifickou techniku oddalování vyvrcholení (tzv. edging). Může ale jít i o nekontrolované chování.

Souvisí frekvence sledování pornografie s životní spokojeností? Ani ne, ale je jedna skupina, kde to neplatí. Nejspokojenější jsou ti uživatelé, kteří s pornografií tráví zhruba do 15 minut. Naopak čím déle v kuse lidé pornografii sledovali, tím spíše patří mezi méně spokojené. Ovšem víc než polovina mužů, kteří sledují pornografii každý den, cítí nízkou životní spokojenost.

Z dat tedy jasně vyplývá, že obavy z masové závislosti české společnosti na pornu nejsou opodstatněné. Pornografie pro většinu populace představuje neškodné a krátkodobé odreagování. Skutečné riziko nespočívá v samotném médiu, ale v tom, když se sledování stane nekontrolovaným únikem ze životní nepohody, začne vytlačovat reálné vztahy a vede k tomu, že lidi kolem sebe přestáváme vnímat jako osobnosti a začínáme je redukovat na pouhé sexuální objekty.

PS: Zmiňovaný průzkum nemapoval jen konzumaci pornografie, ale také závislosti na sociálních sítích, počítačových hrách a online nakupování. I v těchto oblastech je v riziku jen malá skupina lidí.

Stašek, A., Musil, O., Psárska, N., Štefková, A., Ševčíková, A. & Blinka, L. (2026). Digitální návykové chování dospělých v Česku: Sociální sítě, hry, nakupování a pornografie. Institut pro psychologický výzkum (INPSY), Masarykova univerzita.