4 min čtení

Zpověď: Co mi pomohlo vzdorovat výchově k "hodné holce"?

Vyrůstala jsem v režimu „buď hodná, jinak dostaneš“. Já jsem ale hodná holka být nikdy neuměla a dnes jsem za to vděčná. Vzdorovat tomu škodlivému nastavení mi pomohlo paradoxně něco, co je pro mnoho lidí zátěž – ADHD. Jak mi pomáhá žít po svém?
Zpověď: Co mi pomohlo vzdorovat výchově k "hodné holce"?

Miluju svoje ADHD. A s psaním o syndromu hodné holky mi došel zase kousek toho, proč to tak je.


Hodné holky plodí výchova k poslušnosti, která je podmínkou toho, aby vás měli rádi. Máme být hodné, nerušit, nevyčnívat, nezlobit, moc se neptat, nic moc nechtít. Moje výchova taková byla, ale bylo to trochu složitější, než že jsem jinak nedostala přízeň rodičů, šlo tam o bezpečí. Despotický otec nešel pro ránu a afekt, v němž se neovládal, daleko, máma mu nikdy neodporovala, aby ho nerozlobila ještě víc. Moje milované ADHD (tehdy jsem o něm nevěděla, vím o něm teprve pět let) se naprosto vzpěčovalo „hodné holce“, nebyla jsem schopná to ani zahrát. Přišlo mi to pod mou důstojnost. Takže jsem párkrát dostala opravdu hodně naloženo.


Tohle domácí klima mi vypěstovalo odpor k autoritám. A protože moje tělo i duše hladověly po přijetí, po pozornosti, začala jsem to hledat přes sex. Vždycky mě bavil, takže o zneužívání sexu si myslím zas až tak moc nešlo. Rozhodně jsem ale mohla začít později. Myslím, že jsem si tenkrát vybrala dost štěstí, protože jsem v pubertě zažila hodně divokých akcí. Ale i v tom mi bylo moje ADHD ku pomoci – když mě něco zajímá, tak za tím jdu bezhlavě, takže nejenže jsem honila sexuální zážitky, kde to šlo, zároveň jsem přečetla o sexu vše, co šlo. A na rozdíl od hodných holek jsem vždy přišla ke slasti, tu si „hodné holky“ často nehlídají. Pro mě by to bylo zas pod mou důstojnost.


Přesto ve mně ta zpropadená hodná holka byla ještě nedávno dost silně patrná. Až „po dětech“ jsem ze sebe začala odlupovat ty nánosy výchovy, že když nebudeš nějaká, nebudeš přijatá. V mým podání to vypadalo hodně tak, že jsem brala nabídky, jaké jsem si nevysnila. Které prostě byly a já se do nich nějak vešla. Až kolem čtyřicítky jsem začala žít tak, jak jsem chtěla. A obrovskou součástí toho je tenhle projekt – psaní o sexu Hledání sexuálního grálu. Na seznamu toho, za co jsem ve svém životě šťastná a zároveň hrdá, je to, že jsem nehledala, kde můžu o sexualitě – o tom, co mě vždy zajímalo, jak to funguje – psát, kde bych zase dostala mantinely. Šla jsem na to úplně jinak: na své vlastní triko. Založila jsem si vlastní médium, abych mohla být úplně svobodná.


Některá hodná holka nemá touhy, protože je ve vězení pocitu, že je na světě od plnění tužeb druhých, jiná zase musí být dokonalá, aby nebylo co jí vytknout, a moje „hodná holka“ nesnáší nesvobodu a závislost. A to se do tohoto projektu promítá absolutně. Mám šílenou a zcela nekompromisní vizi: věnovat se tady na tom webu pomalé (slow) a vědecky podložené (evidence based) žurnalistice v oboru, který je nesmírně spoutaný komerčními zájmy, protože to víte všichni, sex prodává. Jdu absolutně proti obvyklé mediální praxi, protože striktně odmítám jak podporu jakéhokoli světonázoru, jakékoli komerční spolupráce a inzerci, a jakékoli ovlivňování mého obsahu. Podporují mě jen čtenáři.


Je v tom jedna velká nevýhoda. Jsem v tom sama, nemám kolegy, se kterými bychom něco budovali společně, kteří by mě podpořili, když je mi blbě a když si zapochybuju, a kterým bych to samé mohla dát já. Ten pilíř držím jen já. Ale naučila jsem se s tím pracovat a o to víc si vážím těch, kteří se mnou jsou – ať už v předplatitelské základně, na sítích a také mezi experty na sexualitu, mediální podnikání a všechny, kteří mi pomáhají s editací, korekturou a psychopohodou. Sice nemám nikoho vedle u stolu, ale jako majitelka ADHD jsem na to být sama zvyklá. Všichni, kdo mají neurodivergentní mozek, znají ten pocit, že jim nikdo nebo málokdo rozumí, protože jsme prostě jiní. I odtud může pramenit láska k nezávislosti – je to možná jen sebepřijetí. Což si říkám: je super!


Dámy (pardon za to slovo, ale dávám ho tam zcela záměrně, protože má sílu), vyserte se na to, co po vás někdo chce, a začněte dělat jen to, co vás baví. Je to to nejlepší, co můžete udělat se svým životem. Vězte, že vám z něj díky tomu zmizí jen ti, co vám nedělají dobře. Držím vám palce i pěsti! Třeba k tomu máte taky nějakého pomocníka – jako já ADHD. Zkuste pohledat a dejte mi vědět! 💛

Hana Vacková

web@hledanigralu.cz


Přečtěte si, jak syndrom hodné holky kazí sexualitu a vztahy. 👇

Proč mají “hodné holky” problémy v sexu a jak to změnit?
Jak se z hodných holek stávají ženy, která se v sexu ztrácí samy sobě? Proč mají častěji potíže s dosažením orgasmu? A co je potřeba změnit, aby začaly konečně prožívat svou VLASTNÍ sexualitu?

Přihlas se k odběru newsletteru

Přihlas se k odběru newsletteru