Česko se obvykle prezentuje jako země s liberálním přístupem k reprodukčním právům. Máme sice možnost podstoupit interrupci na vlastní žádost, ani to nemusí schvalovat komise nebo partner, když se ale podíváte blíž, zjistíte, že za fajnovou teorií je trnitá praxe: interrupce jsou možnost, ale drahá a místy i těžko dostupná. Češky si musejí zákrok hradit samy a nejde vůbec o drobné částky. Na rozhodnutí i realizaci mají podstatně méně času než ve většině vyspělých států Evropy. A pak je tady komplikace s názvem výhrada svědomí bez náhrady. V mezinárodním žebříčku European Abortion Policies Atlas 2025 se tak Česko nachází v polovině a rozhodně má rezervy pro zlepšení.

Český interrupční zákon nebyl novelizován od roku 1986. To by se však mohlo brzy změnit – novela je aktuálně v připomínkovém řízení u odborných společností. Proto spouštím Interrupční speciál, ve spolupráci s gynekologem Janem Gregušem, členem České gynekologické a porodnické společnosti. Dotkne se zásadních témat kolem potratů v Česku.

První text se zaměří na popsání současného stavu tak, aby až začne veřejná debata a vy byste třeba chtěli o potratech také diskutovat, jste k tomu měli validní a vědecky podložené informace. Dozvíte se

• jaké jsou zákonné limity a pravidla pro ukončení těhotenství
• jak v současné době probíhá ukončování těhotenství
• v čem se česká praxe liší od zbytku Evropy
• jaké překážky jsou na cestě k využití práva na interrupci

Čeká vás i několik exkurzů do české minulosti - třeba do doby, kdy Česko zažívalo potratový boom nebo vzpomínku na potratové komise.   

V dalších textech se spolu s gynekologem Janem Gregušem zaměříme:

• na konkrétní návrh novely a jeho kritická místa
• na představení dvou základních přístupů k potratům, které hýbou celospolečenskou debatou a hlavně politikou
• na praktiky pro-life hnutí
• a na mezery v zákonech týkajících se reprodukčního zdraví transgender osob.

Vycházet budou v průběhu následujících dnů.

Jak to máme dnes? Základní informace a zákonné hranice pro interrupce v Česku

• Potrat a interrupce nejsou zcela to samé. Potrat je nadřazený, obecný pojem pro jakékoliv předčasné ukončení těhotenství, které může nastat buď samovolně (spontánní potrat), nebo umělým zásahem. Interrupce je umělé přerušení těhotenství. Jaké jsou metody interrupcí a jak to dnes probíhá, najdete ve větším detailu na konci tohoto textu. 
• Žena může požádat o interrupci na vlastní žádost do 12. týdne těhotenství (počítáno od poslední menstruace).
• Po 12. týdnu je potrat možný jen ze zdravotních důvodů (ohrožení života/zdraví ženy nebo plodu, závažné vady) nebo v případě podezření na těhotenství po trestné činnosti (například po znásilnění).
• Umělé ukončení těhotenství nelze v Česku provést ženám, které ho podstoupily před méně než šesti měsíci. Výjimku tvoří ženy, kterýmje víc než 35 let nebo už dvakrát rodily nebo otěhotněly v důsledku trestného činu.
• Potrat na vlastní žádost si žena většinou platí sama (včetně těhotenství vzniklého po trestné činnosti), pojišťovna ho hradí jen tehdy, když je k tomu zdravotní indikace.
• Rozhodnutí je formálně v rukou ženy – už nejsou „potratové komise“, žena podává písemnou žádost u gynekologa.
• U dívek mladších 16 let je nutný souhlas zákonného zástupce; mezi 16–18 rokem souhlas není potřeba, ale zákonní zástupci dostanou vyrozumění.
• Interrupce se nyní řídí dvěma předpisy z roku 1986: zákonem č. 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství a vyhláškou č. 75/1986 Sb., která určuje zdravotní důvody.

* *

Víte, do kdy v Česku schovalovaly ukončení těhotenství potratové komise a proč se od toho ustoupilo?  

Možná je znáte z filmů a vyprávění starších. Potratové komise byly zavedené v 50. letech a fungovaly do účinnosti interrupčního zákona z roku 1986, který platí dodnes. Komise zřizoval Okresní národní výbor a byly složené ze zdravotnického personálu, lidí z tehdejších politických orgánů a ze zástupců a zástupkyň veřejnosti. Zrušeny byly ze dvou důvodů: První důvod bylo zavedení miniinterrupce, zákrok, který šlo provádět jen do 8. týdne těhotenství. Tak krátká lhůta by se s čekáním na rozhodnutí komise často nestihla, a proto odborná veřejnost prosazovala jejich zrušení. Druhým důvodem byla odborná kritika založená na zjištěních, že vnucené pokračování těhotenství (po zamítnutí žádosti) může mít závažné dopady na psychiku žen i jejich dětí.

* *

Když nechtěně otěhotníte: Vyhledejte svého gynekologa. Ten zjistí stáří těhotenství, poučí Vás o možnostech a eventuálně odešle na pracoviště, kde mohou těhotenství ukončit.

Kdo pomáhá s rozhodnutím a jak poznat cinklou pomoc?

Rozhodnutí nemusí být vždy jednoduché. V Česku bohužel neexistuje žádný centrální státem garantovaný zdroj informací o interrupcích. Probrat možnosti lze v poradnách, které poskytují bezplatné odborné sociální poradenství, nebo u neziskových organizací pomáhajících ženám v této situaci. Je ale třeba dát pozor na tendenční zdroje, které nepomáhají těhotným svobodně se rozhodnout, ale manipulují do toho, co vlivové skupiny v pozadí považují za vhodné.

Kolik stojí interrupce v Česku? I víc než pračka

• Potrat na vlastní žádost stojí od 4 do 14 tisíc, podle typu zákroku a zdravotnického zařízení.
• Průměrná cena miniinterrupce (do 8. týdne) 3913 Kč, interrupce po 8. týdnu 4755 Kč a „potratové pilulky“ 4079 Kč (zdroj zpráva Reprodukční spravedlnost a dostupnost interrupcí v ČR organizace ASAP podle sběru dat z nemocnic v letech 2023–2025 ) 
• Nejlevnější nemocnice účtují za interrupci kolem 2800–3000 Kč, nejdražší až 14 000 Kč; významně se liší kraje (levnější např. Královéhradecký, dražší Pardubický a velká centra).

* *

Kolik stojí interrupce - reálně

Právo na potrat máme. V realitě je to ale běh přes překážky – se zavázanýma očima a stopkami na krku. Představme si ženu pracující v dělnické profesi na severu Čech – v regionu s nejvyšší mírou interrupcí, ale také s hlubokými socioekonomickými problémy. Na hrbu má péči o děti, napnutý rozpočet, možná i dluhy. A k tomu partnera: výrazně konzervativního, autoritářského „macha“, u něhož nelze čekat oporu, pochopení ani svobodu se rozhodnout.

Zjistí, že je znova těhotná. Má jen pár týdnů na zorientování v situaci, zjištění informací, návštěvu lékaře, těžké rozhodnutí a samotnou realizaci. Do toho se mísí strach, že další dítě ještě více zhorší už tak napjaté životní podmínky celé rodiny.

• První překážka – Zdi u lékaře: Její obvodní gynekolog uplatní výhradu svědomí. Odmítne ji ošetřit i jakkoliv nasměrovat – zákon mu totiž povinnost doporučit jiného lékaře neukládá. V jejím blízkém okolí nikdo jiný neordinuje ani zákroky nedělá. Musí tak naslepo hledat pomoc v cizím městě.
• Druhá překážka – Nutnost utajení: Všechno musí naplánovat v naprosté tichosti. Jeden chybný krok, zapomenutá lékařská zpráva nebo podezřelá absence doma může vyvolat obrovský nátlak a agresivní odpor ze strany partnera i širší rodiny.
• Třetí překážka – Skryté výdaje: Samotný zákrok stojí 4 až 8 tisíc korun. Jenže realita připočítává cestovné, náklady na hospitalizaci, platbu za hlídání dětí a výpadek z už tak nízké mzdy za zameškané směny.

Výsledek? Účet za uplatnění jednoho „základního práva“ se vyšplhá na 10 až 12 tisíc korun – což v jejím případě představuje klidně i polovinu čistého měsíčního platu. Zákrok, který v českých zákonech vystupuje jako běžně dostupná zdravotní péče, se tak v každodenní realitě mění v extrémně náročný finanční, logistický a psychický test.

* *

V čem tkví česká ne/dostupnost interrupcí aneb Co je výhrada svědomí?

Lékaři a lékařky v Česku mají možnost odmítnout provádění interrupcí – jedná se o institut výhrady svědomí, která je zakotvená v zákonu o zdravotních službách. V praxi se tento institut nejčastěji vztahuje právě na umělé ukončování těhotenství.

České právní řád ale zároveň neukládá povinnost lékaři zajistit jiného, což Světová zdravotnická organizace a Interrupční atlas hodnotí jako systémovou překážku dostupnosti. Výhradu svědomí v reprodukční péči považují za přijatelnou pouze tehdy, pokud stát zároveň zajistí, že pacientka nebude ponechána bez dostupné alternativy.

V menších městech nebo venkovských regionech může odmítnutí jednoho gynekologa či jediné nemocnice znamenat faktický konec možnosti legálního potratu. 

Pro nechtěně těhotné pak překážkou nejsou jen kilometry, ale i logistika (nutnost brát si volno, shánět hlídání dětí) a finance (cesta, případné ubytování, samotný poplatek za výkon).

Jak často se u nás interrupce provádí? Máme daleko do potratového boomu

Za posledních dvacet let klesl počet umělých potratů zhruba o třetinu, z 26 tisíc ročně na necelých 18 tisíc. 

• Většinu interrupcí dnes podstupují ženy, které už děti mají
• Mění se skladba potratů: roste relativní podíl samovolných potratů, zatímco interrupce na žádost tvoří menší část všech ukončených těhotenství než v minulosti.
• Nejvyšší potratovost dlouhodobě vidíme v severních Čechách, nejnižší na Moravě – 
• Celkově je umělých potratů zhruba desetkrát méně než v 80. letech. 
• Na 10 000 obyvatel připadá kolem 14 zákroků, zatímco koncem 80. let to bylo přes 100.

* *

Víte, kdy byl u nás potratový boom? 

V 80. letech. V tehdejší ČSSR téměř polovina těhotenství končila umělým potratem a interrupce fungovaly jako hlavní „antikoncepce ex post“. Vrchol přišel kolem roku 1988, kdy na 100 porodů připadalo skoro 100 potratů (jde o tzv. index potratovosti: počet potratů na 100 všech narozených dětí). Teprve po roce 1989, s dostupnější antikoncepcí a jiným přístupem k plánování rodiny, začal počet potratů výrazně klesat.

* *

Může vést striktní protipotratová politika ke zvýšení počtu obyvatel? “Ne, vede spíš k emigraci,” říká Jan Greguš, gynekolog a filozof, který se zabývá tématem populačního vývoje - v rozhovoru pro Sexinteligence.cz (na webu bude za pár dní)

Česká pozice mezi evropskými státy aneb Jak si stojíme v Interrupčním atlasu?

• Srovnání evropských zemí probíhá každoročně v rámci tzv. „Abortion Atlas 2025“, v posledním vydání má Česko skóre 54,9 bodu ze 100 – tedy střední pozici: interrupce jsou legální, ale s překážkami (krátká lhůta, cena, výhrada svědomí, problém pro cizinky).
• Největší svobodu ženám rozhodovat o své budoucnosti nabízí v Evropě podle atlasu  Švédsko s 94,6 bodu – patří mezi málo zemí, kde žena dosáhne na potrat bez čekacích lhůt, dalších souhlasů a s plnou úhradou z veřejného zdravotnictví.
• V Evropě umožňuje potrat zákon ve většině zemí (43 ze 49), ale jen v několika je opravdu zaručeno, že žena se k péči dostane snadno a bez velkých nákladů; Česko mezi tyto „nejlepší“ státy nepatří.

* *

Víte, jaké státy potraty zakazují?

Absolutní zákaz platí v Andoře. Tam je potrat nezákonný ve všech případech, včetně ohrožení života ženy; andorské ženy jezdí za potraty do Francie nebo Španělska

Téměř úplný zákaz, který umožňuje minimální výjimky, platí na Maltě, kde se povoluje potrat jen tehdy, když je žena přímo ohrožena na životě. Znásilnění, incest nebo závažná vada plodu jako důvody uznány nejsou. 

Podobné je to v Polsku, kde je potrat legální když těhotenství vzniklo po trestné činnosti. Poškození plodu už jako důvod neplatí.

Interrupční atlas nezahrnuje Vatikán, ale i tam platí absolutní zákaz. Do souvislosti bych ráda uvedla, že ve Vatikánu je hranice zralosti pro sex 13 let (více v jednom z newsletterů Sexinteligence.cz).

České rezervy aneb V čem se můžeme polepšit 

• Mohli bychom dostat více času: Ve Švédsku či Nizozemsku mají na podstoupení interrupce ženy více času – i 18 respektive 24 týdnů.
• Interrupce mohou být hrazené pojišťovnami jako běžná zdravotní péče. Jako v mnoha západních zemích.
• Legální potrat na žádost je v Česku zejména pro Češky a občanky EU s pobytem v Česku. U žen z jiných regionů je situace nejasná: část nemocnic zákrok provádí, část ho odmítá s odkazem na restriktivní výklad zákona.
• Český zákon pracuje pořád jen s kategorií ‚žena‘ a nepočítá s tím, že otěhotnět může i trans muž, tedy osoba, která se narodila s ženským pohlavím, později ale prošla tranzicí -  v občanském průkazu má v kolonce pohlaví muž a má přidělené nové mužské rodné číslo. Trans muži, kteří si ponechali dělohu, tak narážejí na legislativní i technické bariéry – gynekologickou a porodnickou péči je obtížné vykazovat na mužské rodné číslo a text zákona jejich situaci vůbec nespecifikuje. Odborníci proto navrhují nahradit slovo ‚žena‘ za neutrální “pacient”. Toto generické maskulinum se v právu a zdravotnictví běžně používá pro všechna pohlaví. Více v rozhovoru se sexuologem Pavlem Turčanem, který se věnuje péči o transgender osoby.  Na Sexinteligence.cz bude za pár dní)

Jak vypadají dva základní přístupy k potratům pro-choice a pro-life a co je pronalismus? O tom si na tom webu budete moct přečíst už za pár dní.

V detailu: Potratové pilulky a chirurgické zákroky. Jak dnes probíhá interrupce?

Nejprve základní pojmy:

Potrat je zastřešující pojem pro jakékoliv ukončení těhotenství před určitou hranicí (v medicíně a právu typicky kolem 22.–24. týdne) a patří sem jak spontánní, tedy samovolné, tak i umělé, záměrně provedené.

Interrupce je vždy umělé ukončení těhotenství (UPT), a to lékařským zásahem podle podmínek zákona.

A pak máme nelegální / nedovolené / protiprávní uměle ukončené těhotenství, tedy trestné činy proti těhotenství ženy. Dochází k nim v případě, že je zákrok proveden bez souhlasu těhotné ženy, nebo sice s jejím souhlasem, ale mimo zákonné podmínky (například po povolené lhůtě, bez zdravotní indikace, mimo zdravotnické zařízení nebo osobou bez oprávnění). Samotná těhotná žena za to, že své těhotenství sama uměle ukončí, nebo o to někoho požádá, není podle českého trestního práva trestně odpovědná.

Když jsme u té terminologie: sice se používá slovo přerušení, ale fakticky jde o ukončení, ne dočasné přerušení. V angličtině se používá pro potrat slovo abortion, a nikoli interruption.

Jak probíhá ukončování těhotenství

Možná si jako já ze školy (jsem ročník 1981) pamatujete výrazy miniinterrupce a interrupce. Jako dneska si pamatuju lidový příměr výcuc (miniinterrupce) a výškrab (interrupce), o kterém jsme se “jako děti” s humorem bavili. Zvažovala jsem, zda tyto lidové výrazy v textu zmiňovat, protože mi přijdou necitlivé, ale čistě technicky to zhruba odpovídá tomu, jak se těhotenská tkáň z dělohy vyjímá. Odsátí se provádí nástrojem typu kanyla (savka), případné zbytky tkáně na děložní sliznici se provádí nástrojem připomínajícím lžičku - kyretou.

Termíny miniinterrupce a interrupce mají sice pevné místo v cenících zdravotnických zařízení (odlišují se podle toho, jak staré je těhotenství - mini je do 8. týdne, interrupce po 8. týdnu),  nicméně v chirurgické praxi je to složitější. Vysvětluje to gynekolog Jan Greguš: “Výraz miniinterrupce nedává v praxi moc smysl. Zaprvé je poměrně individuální, jaké nástroje lékař nebo lékařka na zákrok obvykle používá, zadruhé se liší podle toho, co vyžaduje aktuální stav.” Takže i když přichází žena na zákrok v nižším stádiu, kdy by se dala použít savka, lékař přesto zvolí použití kyrety.

Farmakologická metoda

Než rozebereme chirurgické metody, zastavíme se ale u jiné, nejnovější metody, o které v mé (a možná i vaší) školní sexuální výchově ještě nemohla být řeč. Jde o farmakointerrupci - potratové pilulky. Účinná látka jednoho z používaných přípravků mifepriston byla syntetizována v roce 1980 ve Francii a tam byla také jako první farmakologická metoda interrupce povolená – bylo to v roce 1988. V Česku je dostupná až od roku 2013.

Při farmakologickém ukončení těhotenství se vyvolává potrat jen pomocí léků. Tuto metodu lze použít do 49. dne od začátku poslední menstruace, tedy do 7. týdne těhotenství (stáří těhotenství se určuje ultrazvukovým vyšetřením na gynekologii.

Jak farmakologická interrupce probíhá? Pacientka dostává 2 pilulky v rozmezí 36-48 hodin, jsou tedy nutné dvě návštěvy zdravotnického zařízení. Při první návštěvě dostane tabletku s účinnou látkou mifepristone, hodinu poté odchází domů. Podaný lék má sice za cíl jen připravit organismus těhotné ženy na podání další tablety, může se ovšem stát, že už po něm dojde k potratu. Je to ale málo pravděpodobné. Nejčastěji ženy udávají mírné krvácení a pobolívání v podbříšku až následující den. 

Za dva dny (36-48 hodin) navštíví žena lékaře znovu, ten podá druhou tabletu, s účinnou látkou misoprostol. Opět je nutné hodinu vyčkat ve zdravotnickém zařízení, kvůli možnému výskytu nežádoucích účinků nebo možnosti rychlého vypuzení těhotenské tkáně. Po této tabletě standardně dochází k potratu do několika hodin, ale může k němu dojít i za méně než hodinu nebo naopak za více než 24 hodin. 

Lze očekávat krvácení s vypuzením těhotenské tkáně, odchod krevních sraženin, bolest v podbříšku, někdy i pocit na zvracení, výjimečně zvracení. Jsou to příznaky, které se běžně vyskytují i u spontánních (samovolných) potratů. Proti bolesti se doporučují běžná analgetika. 

Několik dní po potratu může přetrvávat krvácení charakteru silnější menstruace. Mírné špinění charakteru slabých menzes může následovat až do dostavení další menstruace, která bývá obvykle za 3-6 týdnů. S odstupem 14–21 dnů od podání první tablety by mělo proběhnout kontrolní vyšetření k vyloučení pokračování těhotenství.

Mezi výhody této metody patří vyhnutí se chirurgickému zákroku a celkové anestezii, která je nutná pro chirurgické ukončení těhotenství. Mezi nevýhody můžeme řadit nutnost opakované návštěvy lékaře a delší průběh metody. Obecně je metoda uznávána jako efektivní, bezpečná a šetrná.

Chirurgické ukončení těhotenství 

Krátký operační zákrok v celkové anestezii, který se dá provést až do 12. týdne těhotenství.  Poskytuje sice víc času než farmakologická metoda, ale u interrupcí vždy platí, čím dřív, tím líp. Odkládání s sebou nese zvýšené riziko komplikací, například silného krvácení.

Jak chirurgický zákrok probíhá? Provádí se v krátké celkové anestezii. Nejdříve se dezinfikují zevní rodidla a pochva, poté se v určitých případech (většinou ve vyšších týdnech těhotenství) rozšíří děložní hrdlo. Následně pomocí speciální savky (vakuumaspirační kanyly) z dutiny děložní odsaje těhotenská tkáň. V určitých případech (opět vyšší týdny těhotenství, případně většího množství těhotenské tkáně) provedena tzv. revize dutiny děložní kyretou. Jde o šetrné odstranění zbytků těhotenské tkáně, aby v děloze nezůstaly a nemohly působit komplikace. Na závěr se provádí ultrazvukové vyšetření, které potvrdí odstranění těhotenství. Celý operační výkon trvá přibližně 10-15 minut. 

Po výkonu žena zůstává ve zdravotnickém zařízení po dobu 2-4 hodin. Domů odchází s doprovodem. Po zákroku je nutné dodržovat 3-4 týdny zvýšený hygienický režim a sexuální abstinenci. Slabé krvácení (špinění) po výkonu ustává obvykle do týdne. Komplikace bývají vzácné. Může jít o komplikace spojené s celkovou anestezií, krvácení, poranění dělohy a poranění okolních orgánů v malé pánvi či infekce. V případě komplikací vyhledejte lékařskou pomoc nebo kontaktujte tísňovou linku 155.

První menstruace po výkonu se obvykle dostaví za 4 až 6 týdnů. Farmakologická i chirurgická metoda je hodnocena jako bezpečná a efektivní. Po nekomplikovaném umělém ukončení těhotenství je šance na otěhotnění v budoucnu přibližně na stejné úrovni jako před ním.

Seznam vybraných zdrojů:

Poznámky z praxe a detail průběhu interrupcí: Jan Greguš, vědecký sekretář Sekce pro antikoncepci a reprodukční zdraví České gynekologické a porodnické společnosti.

Kontracepce.cz

ÚZIS ČR. Potraty 2021.

Český statistický úřad. Potratovost.

Vývoj potratovosti v České republice 2003–2014

NZIP / Data o zdraví. Historické trendy prodělaných potratů a užívání antikoncepce v Česku v letech 1960–2021.

Zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník – Díl 4: Trestné činy proti těhotenství ženy.

EUROPEAN PARLIAMENTARY FORUM FOR SEXUAL AND REPRODUCTIVE RIGHTS (EPF). European Abortion Policies Atlas 2025.

Greguš, J. Interrupční atlas Evropy 2021: kritické hodnocení situace v evropských zemích.

Greguš, J., Pro‑life = Anti‑choice.

ABORTION SUPPORT ALLIANCE PRAGUE (ASAP). Reprodukční spravedlnost a dostupnost interrupcí v ČR.

FEROVÁ MIGRAČNÍ POLITIKA. Dostupnost interrupcí v České republice: zákon vs. praxe.

Klucká, V. Umělé přerušení těhotenství a výhrada svědomí.

Poznámka k informačním zdrojům: Právní informace jsou jasné (zákon, vyhláška, atlas), jak to probíhá v praxi, jak se v praxi realizuje odmítání lékařského personálu interrupce vykonávat a dostupnost péče o tom chybí celonárodní studie, informace pocházejí hlavně ze zpráv a dílčích šetření neziskových organizací a kvalitativních studií. Přesná čísla, kolik lékařů a lékařek praktikuje výhradu svědomí, nejsou.