Největší komplikace české sexuality. 4. sada zjistění České touhy
Možná byste největší komplikace české sexuality hledali v těle. Ale jsou v našich hlavách. To, co nejvíc blokuje českou sexualitu je to, jak se ni díváme, jak ji vnímá společnost, v níž žijeme. Jaké škatulky považuje za „vhodné“ a „nevhodné“ a jaké stereotypy, normy a nepravdy kolem sexu máme. Všechno, co se učíme, se učíme od jednoduchého ke složitějšímu, u sexu ale často zůstaneme u pár hodin ve škole, porna a kamarádských historek – a tím to končí. V oblasti, která je sama o sobě komplexní, pak stavíme na chatrném základu znalostí a zjednodušených představách. Následek? Nedokážeme sexualitu udržet v životě až do vysokého věku a nejsme s ní tak spokojení, jak bychom mohli být. A co víc: ve své neznalosti a nepochopení sami vytváříme tlaky na druhé a ubližujeme.
Jaké jsou ty konkrétní komplikace, na které jsem přišla při psaní knihy Česká touha?
Největší zabijáci slasti: výkon, selský rozum a touha dělat to „správně“. Kdeže „špatné techniky“! Skutečný problém je, že se do sexu promítá výkon a srovnávání – pole, na kterém si ověřujeme, jestli jsme „v pořádku“. Společenským éterem nelítá jeden zásadní fakt: sexualita je nesmírně individuální – co má rád jeden, nemusí mít rád ten druhý, co funguje jednomu, může druhému přímo škodit. Jakmile se sex stane polem kalibrace „jsem OK?“ (v počtu orgasmů, erekci, frekvenci, délce), přepínáme do výkonu, tělo zapíná stres a blízkost mizí.
Sex má spoustu podob. Penetrace penis–vagína je jen jednou z možností. Velké vzrušení lze zažít i po telefonu, s ochablým penisem, skrze doteky, které vůbec nemíří k orgasmu. Máme ruce, ústa, celé naše tělo je nástrojem, sexshopy jsou plné pomůcek – spektrum možností je mnohem širší, než jak ho běžně žijeme. Teprve když si dovolíme objevovat, co všechno může být sex, můžeme zjistit, co je „to naše“ – a často je to něco úplně jiného, než co jsme si mysleli, že „by se mělo“.
Sexualita není černobílá, žije na škále. Nedá se napasovat do jednoduchých škatulek „buď–anebo“. Člověk není od přírody ani striktně monogamní, ani striktně polygamní – to, jak žijeme vztahy a sexualitu, se pohybuje na celé škále možností. Stejně tak neexistuje ostrá čára mezi „hetero“ a „nehetero“: u většiny lidí je přitažlivost, chování či identita někde mezi. Když se snažíme sexualitu vměstnat do dualit, je to neživotaschopné zjednodušení, které škodí nám všem. Přijetí sexuality jako škály je jeden z klíčů k tomu, aby se v ní mohli cítit dobře všichni.
Na sex není nárok. Ani ve vztahu, ani v manželství. Sex nejde slíbit, dlužit ani splácet. Nechtěný sex není sex, ale zneužívání. Pokud někdo na naše „ne“ reaguje nátlakem, výčitkami nebo manipulací, nejde o partnerské vyjednávání, ale o zneužití moci; „ne“ je kompletní sdělení a nemusí se obhajovat.
Nepochopení kolem násilí a traumatu ubližuje. Když zažijete sexuální násilí, může vás to zásadně změnit. Mozek přepne do režimu přežití – nejen pro tu chvíli ohrožení, někdy v něm zůstává roky, někdy do konce života. Žít neustále ve střehu, v bojové pohotovosti je vyčerpávající a mění to i sexualitu. Zpsůbuje to odpor k dotyku i hypersexualitu. Znát, jak funguje psychika a sexuální chování obětí, je zásadní pro to, aby lidé přestali používat rétoriku, která ubližuje. Při pohledu do průzkumů sexuálního násilí je navíc jasné, že každý z nás nějakou oběť zná. Naučme se každý z nás mluvit tak, aby neubližoval. A naučme se, co znamená souhlas.
Hodné holky a kluci v posteli trpí častěji. Výchova k poslušnosti má silný vliv na budoucí sexuální spokojenost. Lidé, kteří jako děti dostávali lásku a pochvalu hlavně nebo jen za bezproblémovost, si do dospělosti nesou vzorec: hlavně nevyčnívat, všechno vydržet, nezlobit. V sexu to pak znamená, že raději přetrpí nepohodlí nebo i bolest, jen aby byl „klid“ a partner nebyl zklamaný. Vnitřní kompas hodné holky nebo hodného kluka se neptá „co chci já“, ale „co ode mě potřebují ostatní“.
Nevědět je v pohodě. V sexualitě často jedeme podle šablon, které jsme někde po cestě pochytali, a máme pocit, že „máme jasno“. Nevíme ale, že nevíme – o sobě, o druhých, o tom, co všechno je možné. Dovolit si nevědět je překvapivě osvobozující: ve chvíli, kdy přiznáme, že něco nevíme, otevírá se prostor pro skutečné objevování vlastního těla, touhy a hranic. Zkuste ke svému partnerovi nebo partnerce přistoupit s přáním dozvědět se, co o sobě vzájemně ještě nevíte. Ptejte se, jestli vám váš obvyklý „setup“, pokud nějaký máte, opravdu vyhovuje, a co o vás ten druhý vůbec netuší. Zvědavost provětrá hlavu i ložnici a pomůže rozpustit staré šablony.
Za šest let jsem zažila mnoho konverzací plných bolesti, jen málo z toho, co jsem slyšela, bylo hezké. Důvodů je nesmírně mnoho, nestačí na to těchto šest bodů a nestačí na to všechno ani skoro 400 stran mé knihy Česká touha a další zhruba pětina, která je na webu nakladatelství Jan Melvil Publishing. Doufám ale, že aspoň trochu přispěje k tomu, abychom si vybudovali lepší sexuální mindset – tedy to, jak o sexu přemýšlíme. Knihu si můžete koupit u všech dobrých knihkupců a na webu Melvila. 👇
Knihy, které vás připraví na budoucnost
Přihlas se k odběru newsletteru
Přihlas se k odběru newsletteru
Member discussion