13 lží, které nás učili o sexualitě: Co odhalila Česká touha?
Do sexuálního života vstupujeme s batohem plným cizích představ o tom, jak má naše sexualita vypadat. Některé jsme dostali z lásky, jiné ze strachu, další prostě „protože se to tak dělá“. To všechno nás odvrací od toho, co chceme my sami. Šest let strávených v příbězích sexuálního života Čechů a Češek, ze kterých vznikla kniha Česká touha, mi ukázalo, že nás nejvíc neomezují naše těla ani partneři a partnerky, ale to, co si nosíme v hlavě. Příběhy, které jsme převzali od rodiny, školy a médií, jsme nikdy pořádně nezkontrolovali. Tady je třináct z nich, která nejvíc deformují naši sexualitu.
1. „Normálnost" je nebezpečná iluze
Adorace normálnosti je škodlivá. Nutí lidi nálepkovat se (třeba jako úchylové) a bát se vlastních tužeb. Žádná univerzální norma neexistuje. OK je vše, co je oboustranně souhlasné, vykomunikované, dělané s radostí a legální. Největší úlevu nepřináší návody „jak na to", ale zjištění, že to, co prožíváme, je běžná varianta.
2. Muži a ženy jsou si podobnější, než si myslí
Žádný „paušální návod na pohlaví" neexistuje. Není pravda, že ženy jsou skoupé na sex a muži chtějí vždy. Je to škodlivý mýtus, který ženám upírá radost ze sexuality a znejišťuje je a mužům káže, že by měli být sexuální mašiny. Rozděluje nás jen tlak na genderové role, které málokomu sedí. V biologii je minimum odlišností; sexualita se děje v mozku a tam ty rozdíly prostě nejsou.
3. Nechtít sex je OK, asexualita je legitimní varianta
Nechtít sex je ok, asexualita je legitimní varianta sexuality. Mýtus, že kdo nechce sex, není v pořádku, je hluboce zakořeněný. Je úplně OK sex nechtít a je úplně OK ho občas nechtít. A OK také je mít ho mimo vztah, když se lidé dohodnou. Nedostatek chuti patří k životu, protože někdy holt potřebujeme energii na jiné věci. Fakt, že se sexualita děje ve vlnách, by měl být součástí sexuální výchovy. A asexualita? Je prostě další varianta sexuality, ne nemoc.
4. G-bod jako symbol našeho ne-vědění
Zas a znovu se hledá něco, co fakticky nikdy nebylo nalezeno a potvrzeno. Každá žena má svůj kouzelný bod jinde a mnoho z nich má těch bodů víc. Přestaňme hledat G-bod a soustřeďme se víc na hlavičku klitorisu (to, co z něj kouká na povrch těla na horní straně stydkých pysků). A pokud jste G-bod už našli, vězte, že je to právě zase klitoris, protože jde o velký členitý orgán, jehož části obemykají pochvu. Právě klitoris je zodpovědný za většinu ženské sexuální slasti.
5. Propast mezi digitálním obrazem a vnitřní realitou
Příběhy z rozhovorů se často dramaticky lišily od toho, co lidé sdíleli na sociálních sítích. Navenek jsme jiní než uvnitř, tu masku ale nemusíme číst jako lež. Je to hra a způsob, jak si nedostatky kompenzovat a jak se z nich pomalu dostávat. Sociální sítě a interakce na nich jsou berličky, které pomáhají zvládat vnitřní nejistotu – a někdy mohou být i funkční. Je skvělé, když si lidé zkoušejí žít svá nová „já", lepší, než navždy uvíznout v těch starých. Sexualita se ostatně proměňuje celý život.
6. Škála studu a naučené mlčení
Jeden stud chrání naši intimitu – díky němu ji neprožíváme s každým. Je to ten stud, který s blízkými dokážeme postupně odkládat a učí nás stanovovat si hranice. A pak je tu druhý stud, který nám sexualitu blokuje, i když bychom ji chtěli prožívat. Je to pocit, že je s námi něco v nepořádku, že jsme vadní. Vyrůstá ze zranění, ze zvnitřněné viny (často úplně nevinných) i z prudérní výchovy. Když dojde na domlouvání o sexu, vstupuje na scénu ještě jeden typ studu: naučené mlčení. To paralyzuje komunikaci – a s ní i prožitek, protože se k tomu, co si doopravdy přejeme, přes ticho těžko dopracujeme. Mlčet o sexualitě nás naši předkové naučili tím, že o ní prostě nemluvili. Dobrá zpráva je, že se dá „odstudovat" – učit se mluvit, cítit a jednat víc v souladu se sebou. Začít se dá třeba rozhovorem sám se sebou.
7. Bagatelizace vlastních potřeb nás ničí
Vede naši sexualitu do podzemí a ilegality – do tajených, studem obalených podob, o kterých nemluvíme, nežijeme je otevřeně a často kvůli nim nevyhledáváme pomoc. A právě proto pak tak snadno zazlíváme ostatním, že jdou svou cestou: jejich svoboda nám bolavě připomíná všechno, co jsme si sami museli zakázat, a stud se překlápí v odsudek.
8. Život podle cizích očekávání je cesta k napětí
Když hlídáme víc slast druhých než svou, neumíme říkat „ne" a ani upřímné ano vlastní slasti. Sex pak „má nějak vypadat" a ctíme cizí normy na úkor vlastního těla. Napětí pak v ložnici nahrazuje uvolnění a přirozenou radost.
9. Největší zabijáci slasti: výkon, selský rozum a touha dělat to „správně"
Kdeže „špatné techniky"! Skutečný problém je, že se do sexu promítá výkon a srovnávání – pole, na kterém si ověřujeme, jestli jsme „v pořádku". Společenským éterem nelítá jeden zásadní fakt: sexualita je nesmírně individuální – co má rád jeden, nemusí mít rád ten druhý, co funguje jednomu, může druhému přímo škodit. Jakmile se sex stane polem kalibrace „jsem OK?" (v počtu orgasmů, erekci, frekvenci, délce), přepínáme do výkonu, tělo zapíná stres a blízkost mizí.
10. Sex má spoustu podob
Penetrace penis–vagína je jen jednou z možností. Velké vzrušení lze zažít i po telefonu, s ochablým penisem, skrze doteky, které vůbec nemíří k orgasmu. Máme ruce, ústa, celé naše tělo je nástrojem, sexshopy jsou plné pomůcek – spektrum možností je mnohem širší, než jak ho běžně žijeme. Teprve když si dovolíme objevovat, co všechno může být sex, můžeme zjistit, co je „to naše" – a často je to něco úplně jiného, než co jsme si mysleli, že „by se mělo".
11. Sexualita není černobílá, žije na škále
Nedá se napasovat do jednoduchých škatulek „buď–anebo". Člověk není od přírody ani striktně monogamní, ani striktně polygamní – to, jak žijeme vztahy a sexualitu, se pohybuje na celé škále možností. Stejně tak neexistuje ostrá čára mezi „hetero" a „nehetero": u většiny lidí je přitažlivost, chování či identita někde mezi. Když se snažíme sexualitu vměstnat do dualit, je to neživotaschopné zjednodušení, které škodí nám všem. Přijetí sexuality jako škály je jeden z klíčů k tomu, aby se v ní mohli cítit dobře všichni.
12. Na sex není nárok
Na sex není nárok. Ani ve vztahu, ani v manželství. Sex nejde slíbit, dlužit ani splácet. Nechtěný sex není sex, ale zneužívání. Pokud někdo na naše „ne" reaguje nátlakem, výčitkami nebo manipulací, nejde o partnerské vyjednávání, ale o zneužití moci; „ne" je kompletní sdělení a nemusí se obhajovat.
13. Nepochopení kolem násilí a traumatu ubližuje
Když zažijete sexuální násilí, může vás to zásadně změnit. Mozek přepne do režimu přežití – nejen pro tu chvíli ohrožení, někdy v něm zůstává roky, někdy do konce života. Žít neustále ve střehu, v bojové pohotovosti, je vyčerpávající a mění to i sexualitu. Způsobuje to odpor k dotyku i hypersexualitu. Znát, jak funguje psychika a sexuální chování obětí, je zásadní pro to, aby lidé přestali používat rétoriku, která ubližuje. Při pohledu do průzkumů sexuálního násilí je navíc jasné, že každý z nás nějakou oběť zná. Naučme se každý z nás mluvit tak, abychom neubližovali. A naučme se, co znamená souhlas.
Pro knihu Česká touha jsem zpovídala víc než sto laiků a desítky odborníků a odbornic. S nakladatelstvím Jan Melvil Publishing jsme vytvořili rozsáhlý obraz sexuality, jakou v Česku reálně žijeme. Prozkoumejte to blíž! Přeju vám, ať objevíte, co hledáte!
Knihy, které vás připraví na budoucnost
Přihlas se k odběru newsletteru
Přihlas se k odběru newsletteru
Member discussion