Tolik dotyků, až je začnete nesnášet. Už jste slyšeli o přesycení dotykem?

Okolnosti mateřství někdy způsobí, že žena ztrácí chuť na sex, odmítá blízkost partnera nebo se jí fyzický kontakt stává nepříjemným. Jeden z možných důvodů, o kterém se zatím málo mluví, je psychologický fenomén přesycení dotyky. Rozhodně nejde o jedinou příčinu – ale je to jedna z cest, kudy se vydat přemýšlet o tom, co se vlastně děje.

🎧 Chcete si text poslechnout? (zpracováno AI)

Přesycení dotyky: když mateřství znechutí blízkost

0:00

/608.650958

1×

"Ještě občas ke mně přijde zezadu, když vařím, a obejme mě. Dřív jsem to milovala. Teď cuknu, jak mnou projede směsice horka a chladu. Ani jeden z nás neví, co si o tom má myslet. Já jen vím, že od té doby, co se narodil druhý syn, mi každé objetí připadá jako svěrací kazajka. Kdy jsem naposledy chtěla sex? Už si ani nevzpomínám, touha se úplně vytratila. Je tu jen vyčerpání a pocit, že jsem úplně prázdná. Mám jen jednu touhu: být neviditelná a nedotknutelná. ‚Nechte mě všichni být a hlavně na mě nesahejte,‘ křičí to ve mně. A pak jsou ty bolestné chvíle, kdy si připadám provinile, že odmítám blízkost nejbližších."

Mnoho matek to zná. Když jste dlouhodobě celý den v tak těsném fyzickém kontaktu, jak je to s malými dětmi, a po vaší blízkosti touží i partner, snadno se ztratí chuť na doteky, objetí a sex.

Když jsem nedávno začala se studiem tématu Sex & rodičovství, objevila jsem zajímavý psychologický efekt, který může mateřství mít – přesycení dotykem. Protože se hodí o něm vědět, pro mnoho žen i mužů v mém okolí i mým sledujícím, startuju seriál Sex & rodičovství právě tímto tématem.

Termín "přesycení dotyky" není klinická diagnóza (čili není to oficiální nemoc podle lékařských standardů), ale jde o běžný a výzkumně pozorovaný fenomén, který spadá pod širší rámec senzorického nebo emočního přetížení. Nastává, když je překročena kapacita mozku pro zpracování smyslových informací, v tomto případě jde o přetížení dotykových vjemů. Lze se ale dostat do přetížení i jinými smysly.

Je to paradox

Dotyk je zásadní pro připoutání a útěchu, ale jeho neustálé poskytování může u pečující osoby vyvolat k dotyku averzi. Tento rozpor mezi láskou k dítěti a potřebou vlastního prostoru je zdrojem značného emočního stresu a pocitů viny. Staré známé „všeho moc škodí“.

Přetížení vede ke ztrátě balancu – dysregulaci – nervový systém už nedokáže udržovat rovnováhu a v důsledku toho reaguje nepřiměřeně nebo chaoticky. Jde o stav přetížení, kdy každý další dotek může vyvolat odpor, paniku nebo zášť. Je to stav velmi typický pro matky malých, ale i starších dětí. U nich je zdroje tíže už nejen fyzická péče, ale stav, kdy je žena permanentně zaúkolovaná. 

Ke stavu, který je sám o sobě nepříjemný, se ještě přidružuje fakt, že si ho mnoho žen vyčítá. Připadají si nenormální a nevděčné. Odmítat své nejbližší, lásku a projevy náklonnosti? Někdy mají tendenci o tom přemýšlet bagatelizovaně: jako o mrzutosti nebo selhání, a to jak v roli matky, tak i v roli milenky a partnerky. Jedná se ale o vážný stav přetížení nervového systému. Tělo řeklo za hlavu dost a je dobré ho poslechnout. 

Jak to dopadá na sexualitu?

"Stala se ze mě ‚netykavka‘. Upřímně nesnáším už jakýkoliv dotek. Moje tělo jako by už ani nebylo moje. Prsa patří jednomu dítěti, moje ruce jsou k dispozici druhému snad polovinu celého dne. Manžel, když už teda nechci sex, trvá aspoň na tom, že budeme usínat v náručí. Kdyby to šlo, chtěla bych vylézt z vlastní kůže. Nebo chodit světem v zorbingové kouli."

Škála projevů může být velká. Může se objevovat sexuální chlad, neschopnost se uvolnit, vzrušit se. Může vypadat i tak, že žena už sex neiniciuje. Nebo ho neiniciuje doma. Může mít podobu i intenzivního nepohodlí ve svém těle. Třeba přestala i masturbovat. Partner se jí zošklivil. Protože chce sex pořád a není citlivý ve svých žádostech nebo dokonce na intimní sblížení tlačí a na odmítání reaguje negativně.

Tip pro muže: Na tohle fakt pozor! Respektujte ženskou nechuť. Když se nerespektuje ne, má to následky. Můžete jí tím zkazit vztah nejen k sobě, k mužům obecně, ale i k sexualitě jako takové. A to se někdy velmi těžko mění.

Proč matky

"Vybuchuju na svý děti kvůli absolutním kravinám. Jsem natlakovaná jak sopka. Jeden si pořád něco zpívá, druhá se neustále na něco ptá, pak si to vymění. Od rána do večera jen vyřizuju něčí požadavky. Přistihla jsem se, že jsem před nimi začala utíkat. Jako matka selhávám."

Proč stav přesycení doteky zažívají nejčastěji matky?

Od těhotenství přes kojení až po každodenní péči sdílí své tělo s někým jiným. A i když děti odrostou, potřeba fyzické i emoční přítomnosti trvá. Doma je navíc pořád co dělat, děti mají své emoce, škola své nároky – a tradiční role matky, která leckde stále vládne, je být tu pro všechny. Často ale zapomíná být tu i sama pro sebe. A pak jednoduše dojde na přesycení.

U matek starších dětí je na přetížení zaděláno, když starší děti postrádají chápání osobních hranic. To vede k neustálým žádostem, přerušování a potřebě pozornosti v každou denní či noční hodinu. Zátěž starších dětí může být ještě víc "neviditelná" a ještě méně uznávaná než fyzické nároky raného mateřství. Jejich břemeno je méně zjevné a nepochopení okolí může vést k tomu, že se cítí ještě víc vyčleněné, osamělé a izolované.

Psychologie, ne patologie

Pokud byste tento termín hledali v odborné literatuře, najdete ho pod pojmem tactile sensory overload (taktilní smyslové přetížení). Používá se v oblastech neuropsychologie, senzorické integrace a vývojové psychologie. Často se týká lidí s neurodivergencí (např. ADHD, autismem) nebo smyslově citlivých jedinců.Nebo to najdete pod pojmem sensory overload / sensory processing sensitivity (smyslové přetížení / citlivost senzorického zpracování). Jedná se o obecnější pojem pro přetížení jakéhokoli smyslového systému, nejen doteku, ale i sluchu či zraku. I ten bývá zmiňován ve spojitosti s vysokou citlivostí (HSP – Highly Sensitive Person). Podrobněji to shrnují studie Aron & Aron (1997), Engel-Yeger & Dunn (2011).

Každý máme svou míru

Stav přesycení dotyky je normální lidská reakce na přetížení, narušení osobních hranic a obtížné stavy a potřebu prostoru. Každý člověk má svůj "neurologický práh" pro smyslové vjemy. Faktory jako nedostatek spánku, stres a stárnutí mohou tento práh snižovat, čímž zvyšují citlivost. A ty spojené s mateřstvím (jako je nedostatek spánku a neustálé požadavky) snižují smyslový práh matky systematicky a dlouho, činí ji náchylnější a přispívají k chronickému stavu snížené odolnosti.

Stažení se a averze na dotyk jsou adaptací těla a pomáhají ženě chránit ubývající osobní sílu a prosadit hranice. Intenzivní negativní reakce signalizuje, že kapacita byla překročena a stažení je snahou zabránit dalšímu vyčerpání a obnovit sebezáchovnou hranici. 

Řešení je prevence. A řešení pocitu viny při stažení se? Zracionalizovat si, že je třeba především chránit sebe.

Přesycení dotyky má mnoho příčin

Neviditelná - SAMOZŘEJMÁ - práce: Neustálé pečovatelské aktivity (nošení, krmení, uklidňování, kojení - fyzická zátěž.

Mentální zátěž rodičovství: nekonečný seznam úkolů, hluk, řízení, rozhodování a nutnost být "v pohotovosti". Nedostatek spánku a vysoká míra stresu snižují odolnost.

Individuální rozdíly: Lidé mají různé neurologické prahy pro smyslové vjemy. Některé matky mohou být přirozeně citlivější. Matky s rysy smyslové přecitlivělosti (SOR) vnímají každodenní situace jako více zatěžující. Problém může nastoupit rychleji u lidí s již existující nechutí k fyzickému dotyku.

Prostředí: Nedostatek osobního prostoru je klíčovým faktorem. Vysoce stresující prostředí s mnoha smyslovými podněty (pláč dítěte, televize, hluk) může vést k celkovému smyslovému přetížení.

Společenská očekávání: Diktují, že matky by měly být neustále dostupné a obětavé, což jim ztěžuje prosazení vlastních potřeb.

Nedostatek podpory: Od partnerů, rodiny nebo nedostupné školky. To vše zhoršuje odolnost a péči o děti a zmenšuje příležitosti k odpočinku a péči o sebe.

Jak "přesycení dotyky" identifikovat?

Symptomy se mohou projevit na několika úrovních:

• Podrážděnost, úzkost, snadné rozrušení.
• Pocity zášti vůči dětem nebo partnerům.
• Časté pocity viny a studu kvůli těmto negativním pocitům.
• Potíže se soustředěním.Pocity přetížení, emočního vyčerpání a apatie.
• Averze nebo odtahování se od fyzického dotyku, i od milovaných osob.
• Vyhýbání se blízkým osobám nebo situacím zahrnujícím dotyk.
• Zvýšená touha být o samotě nebo mít osobní prostor.
• Verbální výbuchy nebo podrážděné reakce.
• Fyzické pocity - třeba pocit chtít vyskočit z kůže.
• Nedostatek zájmu o sex.
• Ve vzácných případech může dojít k disociaci, což je únikový mechanismus, kdy se člověk cítí odpojený od svých myšlenek, emocí, těla nebo reality – často jako obranná reakce na stres či trauma.

Překryv se syndromem vyhoření

Mnoho symptomů "přesycení dotyky" (podrážděnost, emoční vyčerpání, stažení, apatie) se významně překrývá se symptomy rodičovského vyhoření. Chronické "přesycení dotyky" by mohlo být významným přispěvatelem k rodičovskému vyhoření nebo jeho specifickým projevem.Tento překryv popisuje i Spinelli a kol. (2016) ve své přehledové studii.

Dopad na vztahy: Partnerský a rodinný život

Fenomén přesycení dotyky může mít kaskádový efekt na celou rodinu.

Dopad na partnerské vztahy a sexuální život?

Přesycení dotyky často vede ke snížení sexuální touhy a intimity s partnerem, protože přetížená matka si nepřeje další fyzický kontakt. To může způsobit napětí a konflikt, pokud se partner cítí odmítnutý, nemilovaný nebo nerozumí ženině potřebě prostoru. Muži žen, které jsou přesycené doteky, se mohou cítit tak, že jejich potřeby jsou druhořadé. Ženy zase mohou mít pocit, že partnerovi jde jen o sex a bagatelizují jejich vyčerpání. Potíže ve sbližování nebo touha po osobním prostoru ovlivňují celkový vztah. Stažení se a podrážděnost si mohou partneři nesprávně vykládat jako odmítnutí nebo nedostatek lásky.

Klíčová je proto edukace rodiny, aby tyto projevy viděla jako známky přetížení, nikoli jako osobní urážky.

Dopady na rodinnou dynamiku a vnímání dětí?

Mateřské stažení nebo averze k dotyku mohou být matoucí nebo znepokojující i pro děti, pokud jim je nikdo nevysvětlí. Děti všech věkových kategorií se spoléhají na emoční dostupnost a náklonnost rodičů - aby měly pocit bezpečí. Chronické, nevysvětlené mateřské stažení nebo negativní reaktivita, vnímaná dítětem jako odmítnutí, by mohly ovlivnit jejich pocit bezpečí, sebehodnotu a jejich vlastní komfort s fyzickou náklonností a intimitou v pozdějším životě.

Neřešení "přesycení dotyky" může vytvořit negativní cyklus: matka se cítí přetížená a stahuje se/reaguje podrážděně → cítí se provinile za reakci → vina jí brání v nastavování hranic/žádosti o pomoc → přetížení pokračuje → roste zášť → další stažení/podrážděnost atd. Prolomení cyklu vyžaduje řešení smyslových vjemů, viny i bariér v komunikaci.

Řešení? Pokud si matka nastaví hranice a mluví o tom, že to tak a tak potřebuje, může děti učit o jejich vlastní tělesné autonomii. Tím učí děti o souhlasu, respektu k osobnímu prostoru a právu říci "ne".

I muži mohou trpět smyslovým přetížením

Ačkoli jev smyslového přetížení zažívají i muži, odborné zdroje neukazují, že by stav u nich způsobovalo otcovství. Muži totiž nejsou těhotní, nerodí a nekojí a nejsou tedy vystaveni takové porci doteků a propůjčení svého těla někomu dalšímu, navíc nečelí historicky daným očekáváním, jakým jsou vystavené ženy v souvislosti s mateřskou rolí. Pokud by otcové čelili podobné úrovni nepřetržitých fyzických a emocionálních požadavků, teoreticky by mohli podobné pocity zažívat. Nicméně je třeba dodat, že na to výzkum chybí.

Jak to změnit, zvládat a obnovit rovnováhu? Tipy pro přetížené matky

Klíčové je zaměřit se na prosazování vašich potřeb:

- Vaše tělo je jen vaše. Nastavte si hranice – tedy jasné limity pro fyzický dotyk od ostatních.

- Mluvte otevřeně a jemně o tom, co právě potřebujete – ať už jde o partnera, nebo o děti.

- Pomáhají tzv. „já-výroky“, které nesoudí a dávají prostor oběma stranám.

- Vymezte si konkrétní časy nebo místa, která budou „bezdotyková“. Pokud to jde, zapojte partnera – může pomoci tyto hranice s dětmi udržovat.

- A hlavně: pečujte o sebe s laskavostí. Buďte k sobě soucitné. Přesycení dotyky je normální. Neznamená, že jste špatná máma – znamená to, že jste člověk, který má své limity. A ty si zaslouží být respektovány.

Klíčová je sebeláska a péče o sebe!

• Dejte si čas na sebe.
• Věnujte se činnostem, které vyživují mysl i tělo.
• Proaktivně si plánujte přestávky. Praxe mindfulness může pomoci.
• Během dne si dopřejte mini-přestávky od dotyků, i na pár sekund. Péče o sebe doplňuje zdroje a zvyšuje odolnost.
  

Klíčové je i zlepšit komunikaci a podporu v rodině. 

Otevřeně diskutujte o svých pocitech s partnerem. Vysvětlete mu, že nejde o nedostatek lásky, ale o reakci na přetížení.U starších dětí veďte přímé rozhovory o potřebě fyzického prostoru.

Praktické techniky pro smyslovou regulaci a redukci stresu

Vytvořte si s dětmi "bezdotykové" rituály sbližování (např. čtení vedle sebe). U mladších dětí zaveďte nezávislou hru v blízkosti.

Pokud jste přetížení, změňte prostředí – jděte ven, použijte uklidňující hudbu/sluchátka, zavřete oči, přesuňte se k přirozenému světlu.

Věnujte se činnostem, které aktivují vestibulární (houpání) nebo proprioceptivní systém (klikové opory, pevné objetí iniciované vámi, mačkání míčku).

Hluboký tlak (zátěžová deka, pevné objetí) může být uklidňující.

Tyto techniky upravují činnost nervového systému. Uzemňovací techniky (skenování těla, hluboké dýchání) mohou pomoci tolerovat dotyk.

Pokud pocity přetrvávají a výrazně ovlivňují váš blahobyt, zvažte konzultaci s odborníkem na duševní zdraví. Terapie může pomoci prozkoumat hranice a vyvinout mechanismy zvládání.

Mluvte s partnerem, přáteli, nebo se připojte k podpůrným skupinám.

Důležitý poznatek: Mnoho strategií se zaměřuje na reakci na přetížení, ale klíčové je přejít k proaktivnímu řízení a předcházení stavu přetížení. Důsledné začleňování malých přestávek, smyslových regulací a nastavování hranic do každodenního života předtím, než dojde k vážnému přetížení, je zásadní pro dlouhodobé zvládání. Cílem je vybudovat životní styl, který proaktivně chrání smyslové a emoční zdroje.

Jak to změnit, zvládat a obnovit rovnováhu? Pro partnery či partnerky přetížených žen

Neberte si její odmítavé reakce osobně – nejsou zaměřené proti vám, ale jsou důsledkem vyčerpání. Nesnižujte její pocity ani je nezlehčujte – potřebuje uznání, ne zpochybnění. Buďte oporou – zeptejte se, co konkrétně potřebuje, a naslouchejte bez hodnocení. Aktivně se zapojte do péče o děti – nejen technicky, ale i s ohledem na jejich emoční potřeby. Pomáhejte s nastavováním fyzických hranic – například tím, že převezmete dítě, když už partnerka nemůže. Buďte otevřený komunikaci – mluvte spolu o tom, co se děje, bez výčitek a domněnek. Mějte trpělivost – uzdravení z přetížení není otázkou dnů, ale Vaše podpora může celý proces výrazně urychlit. A hlavně: dejte najevo pochopení. To je nejvíc.

A ještě si to shrneme

"Přesycení dotyky" je běžný prožitek matek v různých fázích. Neznamená to být "špatná matka" nebo méně milovat své děti; je to lidská reakce na mimořádné nároky. Je zásadní, aby partneři a rodiny projevovali empatii, porozumění a aktivně se podíleli na vytváření podpůrného prostředí, kde se matky cítí bezpečně natolik, aby mohly vyjadřovat své potřeby a nastavovat hranice. Pojďme uznat neviditelnou práci mateřství a zasazovat se o systémovou podporu (lepší rodičovská dovolená, dostupná péče o děti, zdroje duševního zdraví).

–

Použitá literatura:

• Aron, E. N., & Aron, A. (1997). Sensory-processing sensitivity and its relation to introversion and emotionality. Journal of Personality and Social Psychology
• Engel-Yeger, B., & Dunn, W. (2011). The relationship between sensory processing difficulties and anxiety level of healthy adults. British Journal of Occupational Therapy
  
• Aron, E. N. (2010). The Highly Sensitive Person: How to Thrive When the World Overwhelms You.
  
• Spinelli, M., Lionetti, F., Pastore, M., & Fasolo, M. (2016). Parents’ stress and children’s psychological problems in families facing the COVID-19 outbreak in Italy. Frontiers in Psychology
  
• Dunn, W. (1997). The impact of sensory processing abilities on the daily lives of young children and their families: A conceptual model. Infants & Young Children
• story mých sledujících a matek z mého okolí